Dnes ráno mě milí zlatí, navštívila můza...
...tak jí říkám, jen jdi dál, nebo... to bude hrůza...

...a tak zase tiše odplula, 
a já jen stála, ani se nehnula...

však v očích mých, se zračil lesk,
však z očí mých, byl cítit stesk...

D.

 

Třpyt křišťálu já v srdci mám,
jsi lastura jenž perlu skrývá.
Její krásu lásko dobře znám,
vodopád touhy tryská a zpívá.

Luční zvonky něžně zvoní,
zpívají miláčku o kráse tvojí.
Jsi růže stolistá co láskou voní,
každičký smutek láska Tvá mi zhojí.

Duše Tvá žádoucí s tělem se snoubí,
Mou duši naplnila objala srdce.
Ústa a šíji Tvou mé polibky zdobí,
Líbám Tě srdíčko hebce a měkce .

Ňadra Tvá vzrušením se dmou,
melodie noci žárem Tvého klína žhne.
je to píseň lásko o nás dvou,
srdíčko k srdíčku krásně se pne.

Naše těla hoří vášní spalující,
duše se milují v divokém tanečním reji.
Kouzelné je milování skrze srdce milující.

Jsi nebe, ke kterému vzhlížím
Jsi zem, po které se plížím

Jsi vzduch, jenž dýchám
Jsi nejsladší píseň, jež slýchám

Jsi vodou, co potřebuji pít
Jsi sen, který chci snít

Jsi déšť, jenž mě hladí
Nepatříš k těm, co zradí

Jsi anděl, který mě chrání
Před sprškou lidského lhaní

Jsi vše, co smysl má
Jsi mé ztracené já

Jenž u sebe potřebuji mít
Bez tebe nemohu žít.

♥♥♥

Vezmi si přátelství,
ušité na míru.
Muže byt z kamene,
a, nebo z papíru.


Může mít roviny,
a nebo okolky.
Ale je pro kluky
a hlavně pro holky.


Může být o lásce,
a nebo o spěchu.
Vyklouznout z kapradí,
skrčit se bez dechu.


V očičkách rozpaků.
Směje se na víčku.
Váhá jen chviličku,
a je tu, človíčku.



I když dneska venku slunko svítí,
pro mě ale pořád uvadá to kvítí,
co má tolik barev, svou krásu,
já marně už čekám na tu svojí spásu.

V přátelství píchla jsem se hluboce o trn,
prý špína jsem, možná bych měla jít pod drn.
Jako ta Růženka, co o trn se poranila,
pak ve spící krásku se proměnila.

Jenže ona měla to štěstí,
že si pro ni přijel princ, co ji osvobodil,
zbavil ji toho hrůzného prokletí
a polibkem ji probudil.

Jenomže já nejsem Růženka, ani zakletá,
to jen jednou osobou prokletá.
Křivdy se hodně špatně snáší,
proč ten člověk nejdříve své obvinění nezváží?

Vím, že nikdo nejsme neomylní, bez viny,
i ten nejlepší člověk dělá velké chyby.
Člověk se plete, to se přece může stát,
proč ale všechno zlé mi musí hnedka přát?

Možná proto, že mě trochu zná a leccos ví,
přesně ví, jak radosti a štěstí mě zbaví.
Jasně, že je to její jen taková malá pomsta,
vím určitě, že také nejsem jedna ze sta.

Byla jsem hloupá, když jsem se otevřela,
vždy při příteli stojím, a vše jsem jí svěřila.
Možná nebyla přítelem, ale jen kamarád,
co ve skrytu duše mě vlastně neměl vůbec rád.

Ztratit kamarádku, těžko říct,
zda je to horší, než ztratit kamaráda,
já věřila jsem jí a měla hodně ráda,
nevím, co už napsat víc.





Přátelství je jako sníh,
jak přijde a napadne,
hned zase odejde, opadne
a ze rtů mizí smích.

Bolí to stejně jako láska,
i z této bolesti, se Vám udělá vráska.
Je to také šrám na srdci,
kdy převládne smutek, hořkost a není pomoci.

Ale jak se říká, čas nám ukáže,
co všechno se může a dá změnit,
vždyť spousty věcí dokáže,
bolest a trápení ve štěstí proměnit.

Jen tu délku nikdo neovlivní,
zřejmě podle toho, nakolik jsme vinní...

Jsi růže, která svádí
jsi vánek, který hladí
jsi zima, která mnou třese
jsi sen, co mě neunese

Jsi jediné, o co stojím
jediné, o co se bojím
Kdo vlastně jsi?

Světlo, které temnou noc rozrazí
stín, který mě všude provází
anděl, který je se mnou v nesnázi
půlka mého srdce, která mi schází...
 

Víčka jsou těžký, chce se mi spát.
Poslední pusinku chtěl bych ti dát.
Polibek před spaním na dobrou noc.
Ty moje myško, mám tě rád moc.
Ale to nejde, jinde dnes spíš.
Snad jak já o tobě i ty o mně sníš?

Je večer, už se stmívá,
na ústa tvá tě líbá, ten kdo tě má rád.
Já mít kouzelný prsten, ty víš co bych si přál,
polibek na dobrou noc ti dát a vedle tebe usínat.

 

Chci být Tvým vánkem, co Tě hladí,
čechrá vlas Tvůj rozevlátý,
loutnou, jejíž hlas krásně ladí
s písní, co srdce zpívá Ti!

Chci být tou něžnou kapkou deště,
co řasy smáčí v Lásky čas,
boxer, co zatne svoje pěstě
a za Tvou čest bít jde se zas!

Chci být tím šálkem plným kávy,
co kouzlem dálek zavoní,
milovat Tě a být ten pravý,
co srdce Láskou rozezní!

Chci Ti paprskem slunce býti,
jenž duši Tvou Ti zahřeje,
plnými doušky s Tebou píti
z poháru vášně Mé i Tvé!

Chci být okvětním plátkem růže,
co pokoj něžně provoní,
odsunout stranou další muže,
co o Tobě sen Lásky sní!

Chci být tou malou kapkou vody,
co ve sprše Ti kůži chladí,
okusit s Tebou všechny svody,
zažít Lásku, co něžně hladí!

Je stále velká naděje
Že slunce zítra výjde
A láska není zbytečná
Dnes a zítra
Napořád ...

Jsou slova
Psaná jenom pro tebe
Mým srdcem
Putujícím v temnotách
Kdy hledám
Ten slabounký záchvěv
Božího světla
Abych v tom životě
Nebyl tak sám ...

Jsou dny
Žité jen pro tebe
Ve snech obnovené lásky
Kdy zůstáváš a neodcházíš
Do temnoty noci
Převalující se
Za okny
 

Pohlédnu vzhůru, vidím nebe.
Vidím modrou, slunce, mraky
a mezi nimi tebe,
schovanou za vlčími máky.
Kdo jsi?A proč nevidím i sebe?

Nemluví, neodpovídá,
jen tiše sedí
a sem, směrem dolů zírá.
Je zvláštní, nespoutaná všehomíra.

Její pohled prší na zem,
jak liják na rovníku,
dopadá na mou hlavu
a najednou jsem slabý, bez nápadu.
 

Jsi jako prstýnek
krásná a nekonečná
jako kruh vzpomínek
beruška sedmitečná

kamínek prstýnku
tvých očí drahokam
z vlasových pramínků
si přání zaplétám

jsi jako prstýnek
nekončíš, nezačínáš
v očích máš ohýnek
když sliby láskou smýváš

V podvečer, v sluneční záři,
chci se na Tebe dívat,
nechat se hladit a hýčkat,
od Tebe, miláčku zas líbat.

V Tvém pevném objetí lásky,
v červáncích si ustlat a ležet,
pohled prozradí každé slůvko
a čas nechat jen tak si běžet.

A čekat, až Slunko zapadne zcela,
přikryje ho tmavé nebe s hvězdami,
zapřáhne velký vůz, jen pro nás dva
a celičký svět se rozprostře pod námi.

Pak po perutích naší vášně a citů,
spolu vrátíme se zpět dolů na zem,
s úsměvem na rtech, ruku v ruce,
že všecko to krásně přejeme zažít všem.
 

 glitter-graphics.com 


Co bych opravdu chtěla?
Být neviditelná docela,
apoň jediný den...
To je můj tajný sen :-)


 

Čím to jen může být?

Čím to jen může být,
že když Tě, Lásko, zřím,
tak naplní mne cit,
až touhou oněmím?

Čím to jen může být,
že když jsem s Tebou sám,
toužím Tě v náruč vzít,
říc' Ti, jak rád Tě mám?

Čím to jen může být,
že když se dotýkám
v polibcích retů Tvých,
báječný pocit mám?

Čím to jen může být,
že úsměv očí Tvých
mne vždy tak rozněžní,
že s Tebou jen chci být?

Čím to jen může být,
že rety Tvé rád mám,
když smím je políbit,
štěstím se zalykám?

Čím to jen může být,
že místo abych spal,
v srdci svém něžný cit
já z lásky verše psal?

Bude to asi tím,
co dávno vím a znám,
ač je to bláznovstvím,
že Tebe v srdci mám!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 15.4.2007



Zdroj:


 

 

V lásce je skryta velká síla

V lásce je skryta velká síla,
láska ta všecho překoná,
má srdce dábla něžná víla,
a možná, že i Tvou tvář má!

On říká Ti, žes jeho víla,
úsměv Tvůj chtěl by vidět rád,
abys své slzy navždy skryla,
jen štěstí dávala mu znát!

Ať nikdy oči nezvlhnou Ti
tou něžnou vláhou trápení,
v laškovném úsměvu se kroutí,
šťastné hvězdičky jeho dní!

Pohoda, klídek, úsměv - zcela
zaplaší všechny důvody,
proč by jsi, čírtě, řasy měla
mít mokré od slané vody!

Život váš se jak kouzlem změní
ve chvilky šťastné pohody,
ač chud je, srdce Tvé si cení
víc toho, že v jeho dlíš Ty!

Není pokladu cennějšího,
než když Tě někdo miluje
z celého srdce upřímného,
ta Láska diamant Tvůj je!

Publikoval(a): Kozoroh 1, 27.1.2008  Liter.cz.

*******************************************************

Růžová je barva lásky - nedělaj se po ní vrásky.
Růžovou mašličku , pro hodnou holčičku posílá Dáša
***********************************************

Jitka Zelenková

- Předehra 3 takty -  C dur

Ty mi smíš i lhát
je tolik věcí  k vidění
je tolik věcí k slyšení
jež ani Tvá lež nezmění.

Ty mi smíš i lhát
já vlastně Tvou lež nevnímám
tím spíš že slůvka nevoní
sluncem a mízou z jabloní.

Podívej té krásy vůkol
podívej větvení rukou
podívej sluneční opál
Tvá lež je hloupá
je bezelstná.

Ty mi smíš i lhát
neboť Ty nejsi jediný
kdo se mi sladce vemlouvá
proto mě můžeš trochu lhát.

Podívej milostný vítr
z kořenů celou mě vytrh
podívej umírám zvolna
jsem se vším svolná
můžem si lhát.

- Mezihra jako sloka -

Podívej milostný vítr....

složil: Jaroslav Uhlíř a Zdeněk Svěrák, 1997

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům,
ptáků houf zalétal ke krovům,
měl jsem rád holubích křídel šum.

Vlídná dívka jim házela hrách,
mávání perutí víří prach,
ptáci krouží a neznají strach,
měl jsem rád starý dům, jeho práh.

Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka, kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

Sdílný déšť vypráví okapům,
bláhový, kdo hledá tenhle dům.
Odrůstáš chlapeckým střevícům,
neslyšíš holubích křídel šum.

Nabízej úplatou cokoli,
nepojíš cukrových homolí.
Můžeš mít třeba zrak sokolí,
nespatříš ztracené údolí.

Hledám dům holubí,
kdopak z vás cestu ví?
Míval stáj roubenou, bílý štít.
Kde je dům holubí
a ta dívka, kde spí?
Vždyť to ví, že jsem chtěl pro ni žít.

Zpívám ptákům a zvlášť holubům,
stával v údolí mém starý dům.

Za niečím krásnym
tak rýchlo ako sa dá
do tvojich básni
márne rým hľadám

Za niečím zvláštnym
do záhrad kde nie je kríž
kam sa to blázniš
nestíham s tebou ísť

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

Za niečím stálym
tak rýchlo ako to dá
sa všetko máli
aj napriek výhodám

Za niečím bájnym
do záhrad kde nie je kríž
kam sa to blázniš
nestíham s tebou ísť

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

Spomaľ máš privysokú rýchlosť
vnímam ju len šiestym zmyslom
máaaam závrat
náhlim sa po tvojom boku
a mám už dosť zbytočných pokúť
máaaam sa báť?

(Krásná písnička...)

 

...jednou už tě málem měla,
a už zase by tě chtěla...
Hříšná těla, křídla motýlí,
krev stéká po růži,
cos na zeď věšel.
průvan sfouk a život nešel,
potrhaná křídla motýlí...

Vyhni se botám, který vůní šlapou,
drtí řádky psané
Zappou-hou jen skývu málem zlatou,
prodají tě do výkladních skříní,
výstavních síní...
A každej zvlásť do kapsy svý,
jeepem si pádí...

Jednou už tě málem měla
Za duši tě podržela
Hříšná těla, křídla motýlí
Navrať se skálou, kterou's z cesty sešel
Otoč kamenem, kde's vešel
Napni slunci křídla motýlí

Vyhni se botám, který vůní šlapou
Drtí řádky psané
Zappou-hou jen skývu málem zlatou
Prodají tě do výkladních skříní
Výstavních síní
A každej zvlásť do kapsy svý
Jeepem si pádí

Až vyroste strom
A udeří do něj blesk a hrom
Hmmm, noc se válí
Až vyroste strom
A udeří do něj blesk a hrom
Norovná, rozdělí, podělí
Poskládáš úterý ke kusům nedělí a půjdeš dál...

Vzpomeň si na svět
Kdy pro kousek těla
Zázraky jsi neviděla
Neměla jsi křídla motýlí

(Sólo hlas a nástroj)
V roklině pod skálou zjevení
Údolí rozšklebené napětím, otevřené spojením
Jeleni obtěžkáni vábením
Vrhají se bzehlavě do hloubi země.....

 

 

 

 

 

 

 https://www.valentyn.com/

 

R: Nevyřčená slova a přece v uších ti zní,
mlčím je znova - slyší je blázni co sní.

Chtěl jsem mluvit nemluvil, nenašel jsem slov,
sevřený hrdlo mě pálilo jako žhavej kov.
Chtěl jsem mluvit nemluvil, i když měl jsem co říct...
Vždyť někdy víc řekne ten, co neřekne nic.

R: Nevyřčená slova a přece v uších ti zní,
mlčím je znova - slyší je blázni co sní.

Chtěl jsem mluvit nemluvil, sucho v krku měl
o to víc v hrdle pálilo, v uších smích zněl.
Chtěl jsem mluvit nemluvil, asi jsem měl strach,
že mý slova bláznivý lásku obrátí v prach.

R: Nevyřčená slova a přece v uších ti zní,
mlčím je znova - slyší je blázni co sní.

Chtěl jsem mluvit promluvil, řekl vše co jsem chtěl,
oči ty řeknou víc, než bych kdy slovy říct směl.
Chtěl jsem mluvit promluvil, ač nevydal hlásku,
slova nevyřčený, přesto vyznala lásku...
 

Spánek

Spánek
Martina Seidlerová

Sladké pokušení,
skrývá se za mými víčky....
jsi tam ty.....
já a plápolají svíčky.....

proč ta iluze nejde proměnit?
proč musím pořád jen bezduše snít?
Já duši bych za tebe tebe zaprodal,
ale.....
ty nenajdeš mě.... jen spi sladce dál...

Liter.cz

 

Probudil se rychle ze sna,

ach to byla chvíle děsná,

ošklivý sen se mu zdál,

že byl včelkou-pracoval!

 

 

Láska je 10minut požitku,

9měsíců a čekání

a celej život v hajzlu!

 

 

Krásné je přátelství,

když se dva spojí,

krásnější,

když se nerozpojí!

 

 

Láska je propast,

do které spadnou dva

a vylezou tři!

 

dopis

Ahoj ty,

píši ti,

ty víš kdo,

přijď tam,

ty víš kam.

Až tam přijdeš,

tak tam budeš.

Jméno a příjmení nemusím psát,

jestli mě miluješ,

musíš mě znát.

Líbá tě na čelo růžový květ,

jestli mě miluješ,

odepiš hned.

Pochopila jsem to já,

pochopíš to i ty...

 

5 zprostých mužů

 

Sedím na záchodě a před sebou má obrázek nahé ženy

Kouknu se na prsa a čtu:

Ta jsou nejhezčí pod sluncem.

Kouknu se na břicho a čtu:

To je nejhezčí na světě.

Kouknu se níž a ne a ne to přečíst,nahnu se a čtu:

Blbče sereš na prkýnko!!

6 krát když:

• milovat tak s citem
• milenku tak s bytem
• flámovat tak až do rána
• ostuda tak pořádná
• husu tak pečenou
• holku tak svlečenou

 

 

Pastelkou růžovou, píšu ti psaníčko,
že jsi mou láskou, že jsi mé srdíčko.

Miluju tě!

Květy Májové

autor: Carlos 01.05.2008, 18:47 

Ti zamilovaní jenž patří jim Máj,ti zamilovaní jenž jméno já a ty nosí.
 

Ach má třešni májová,
kvítku rozmilý,
sladký plode, paní bláhová.
Pod tebou radost dotkla se duše,
tvou krásou byli jsme opilý.

Pod třešní stoletou,
pod mocným vyklanem,
zmocním se tvé duše křehkým polibkem.
Od domu k domu paže stoleté,
na každém kroku květy smyslné.

Třešeň prsty ukázala pod nohy své,
dvě dlaně prsty skloubené.
Oči přivřené očekávají rty sladké,
oči přivřené čekají rty barvou červené.

Polibky pod třešní,
dva lidé májoví.
Kadeře vánkem zvlněné,
halí nás květy třešňové.

Stoletá paní dřevěná,
však stále odérem smyslná.
Modla četných polibků,
tajná skrýš milostných prohřešků.

První máj, modla má,
čeká nás něžná třešeň rozkvetlá.
Tvé rty políbím,
zamknu tělo tvé svým náručím,
staneme se jedním člověkem,
pod třešní utečeme všem starostem.



zdroj:
https://www.saspi.cz/includes/tisk.php?story_id=7724

Souhra

Až láska v náručí mě pohýčká,
ukroj si kousek z mého srdíčka.
Tvé oči modré jako obloha,
jsou nádherným darem od Boha.

Ústa plná smyslnosti,
Šeptají slůvka tajemná
a já jsem plná nevinnosti,
propukla láska vzájemná.

Tak jako tanec vášnivý,
v těle se hormony perou,
pocity krásně nádherný,
ven rychle se derou.

Slyším tu souhru milování,
sténáš a nade mnou se skláníš.
Polibky zdobíš mou kůži opálenou,
a já se stanu tvojí vyvolenou.



Copyright  © 2008, Sidy All Rights reserved.




Milá "Sidy" mi napsala do své sbírky moc krásné věnování! Děkuji moc... :)


Další její básně také najdete na stránce: https://lyrika.pise.cz/
 

Pavučina z výkřiků

Paprsky slunce jak žhavé proutí,
do prašné cesty osudy píše,
život jak domek z karet se hroutí,
poslední slza slov je u dna číše.

Květy mé touhy duet pějí,
les schová v kapsách jemný mech,
šeptej ta slůvka ať se smějí,
ústa, co krásou tají dech.

Ta láska slaně nalíčená,
utone v chuti jazyků,
v rozkoši něžná, ukřičená,
uvázla v pavučině z výkřiků.



Copyright  © 2008, Sidy All Rights reserved.



   
Ve sbírce mám vepsáno toto krásné věnování... Děkujííí... D.



Další její básně také najdete na stránce: https://lyrika.pise.cz/
 

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥

Miluji tě a chci tě objímat,
miluji tě a chci dál tě milovat.
Být s tebou dál,
snít,když vítr vál.
Psát ti verše,psát ti slůvka nádherná,
podívám se do duše,odkud budu psát ty slovíčka.
O tom jak miluji tě,
o tom jak obejmu tě.
Jak tě obejmu a dám ti polibek,
v srdci mém tě zajmu,zahodím klíč od dvířek.
Budeš v srdci mém navždy,ty jsi,krásnější než hvězdy.
Jsi nejkrásnější na světě,
tvé srdce však ví,že já miluji tě.
A ty jsi tou,hvězdičkou,
kterou mé polibky nikdy nepohasnou.

♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
 

♥♥♥

Na tvém dortu přibyla ti svíce,
jak ten čas letí, je ti o rok více.
Na tvé tváři čas nezanechal stopy,
přeji hodně zdraví,lásky a celý rok ať pro tebe je happy.

♥♥♥


Než sfoukneš dnes na dortu svíčky,
slov pár tu smotám do kytičky :
štěstí a zdraví a občas líná chvíle,
kdy člověk povolí si knoflík u košile,
radost,lásku, úspěch a vlídné pousmání,
tak krásné narozky,
pusa - a konec blahopřání.


♥♥♥

Ať máš život jako sen,
ať víš, jak si užít den.
Od starostí žádné vrásky,
v každé chvíli plno lásky.


♥♥♥

Zvonky zvoní, svět se směje
a každý Ti dneska přeje,
štěstí,zdraví,pohodu,
vždycky dobrou náladu.
Všechno nejlepší k Narozeninám .......

♥♥♥


 

Je krásné žít,když má člověk dar snít,
duši malého dítěte,víru a srdce otevřené a naplněné láskou...

Proč hledat lásku tam, kde už není,
kde pomalu se ztrácí v zapomnění,
kde marně člověk hledá pochopení
a nepřichází ani pohlazení,
duše je prázdná a zbývá jen snění,
čekání na den,
kdy snad se zas vše změní...





Společné objetí zahřeje nás,
i když je leden a venku mráz.
Líbám Tě na tváře, Tvé rty chci hřát,
myslím moc na Tebe, mám Tě moc rád...

Já nepláču, to jsou jen kapky deště,
co třpytí se mi na tvářích.
Nakonec, proč bych měla plakat ještě,
když ty už dávno na tváři máš smích.

Já nepláču, zaháním všechno hloupé snění,
vzpomínky pasuju na těžký hřích.
A zjišťuju, že nic to platné není.
Zas kapky deště stékají mi po tvářích.

Já nepláču, to jsou jen kapky deště.
A bude pršet.......
.............dlouho ještě.......

Autor: Lída 

https://www.sverigel.sk/

Němá

Vidím slzu, stéká Ti po tváři
Je malá, hebká, ve stínu zazáří
Vidím další, copak se to děje?
Pročpak pláčeš? Vždyť slunce se směje.

Stále pláčeš, potok soli
Řekni prosím, co Tě bolí?
Řekni prosím, ať to vím?
Třeba ten žal ulovím

Stále pláčeš, potok soli
Proč to tak je, co tě kolí?
Proč to tak je, řekni mi?
Ulovím to za chvíli

Stále pláčeš, teď už moře
Nevím co je, vidím oře
Nevím co je, napovíš?
Já zapomněl, nemluvíš...

zdroj: https://www.dejfor.wz.cz

Lásko, jsi jako krajina,
do které se můj pohled upíná.

Lásko, jsi letní svítání,
do kterého milenci šeptájí vyznání.

Lásko, jsi tlukot lidských srdcí,
který každý z nás v sobě nosí.

Lásko, ty jsi teplo, radost i malebné mámení,
které když poznáme, tak si ho do srdcí vrýváme.

zdroj: https://www.protebe.cz/

 

POVÍM JÁ VÁM POHÁDKU
O JEDNOM HLOUPOUČKÉM PRASÁTKU
BYL JEDEN INTERNETOVÝ SVĚT
ŘÍKEJME MU TŘEBA KVĚT
KDO CO CHTĚL
DĚLAT SI TAM SMĚL

JEDNOU SE TAM ČUNÍK PŘIHLÁSIL
HNED O SOBĚ PROHLÁSIL
JÁ BUDU VÁŠ KRÁL A VŮDCE
KDO POSTAVÍ SE MI JE ŠKŮDCE
VŠICHNI MUSÍ SKLOPIT HLAVU
JEN JÁ BUDU VYČNÍVAT TU Z DAVU
STANU SE VAŠÍM OTCEM MATKOU I BOHEM
OD TEĎ NARAZÍTE NA MĚ ZA KAŽDÝM ROHEM
CO ŘEKNU TAK SE I STANE
OSLOVUJTE MĚ UŽ JEN PANE....

NÁHLE SE ZAČAL MĚNIT INTERNETOVÝ SVĚT
POMALU ALE JISTĚ ZAČAL BLEDNOUT JEHO KVĚT
Z KRAJE TO BYLO VELKÉ HALÓ
NIKDO NETUŠIL CO SE VLASTNĚ STALO
PROČ TO TEN VEPŘÍK VLASTNĚ DĚLÁ
OSTATNÍ ZVÍŘÁTKA VŮBEC NEVĚDĚLA

ZVÍŘÁTKA BÁLA SE MOC
A TAK PROSILA O POMOC
STÁLE ZVÍŘÁTKA DO SVĚTA VOLAJÍ
ZOUFALE O POMOC ŠKEMRAJÍ
DLOUHO SE VŠAK NIC NEDĚJE
UŽ UVADÁ JEJICH NADĚJE
SLZIČKY UŽ MAJÍ NA KRAJI
O SVÉ SMRTI SI ŠEPTAJÍ

KDYŽ V TOM K NIM PŘICHÁZÍ BÍLÁ PANÍ
V RUCE DRŽÍ DIVNÉ PSANÍ
OČI DO NĚJ ZABOŘÍ
TAKTO K ZVÍŘÁTKŮM HOVOŘÍ

DOVOLTE MILÁ ZVÍŘÁTKA ABYCH SE VÁM PŘEDSTAVILA
JSEM SLUŠNOST PŘESNĚJI TA ŠPETKA CO TU JEŠTĚ ZBYLA
BOJOVAT ZA VÁS NEMŮŽU
RÁDA VÁM ALE POMŮŽU
JEDNU RADU MÁM
HNED VÁM JI TADY DÁM

NECHOVEJTE SE JAKO TELÁTKA
A NEPOSLOUCHEJTE SPROSTÁ PRASÁTKA
JEN TAK NEPADNETE DO NEŠTĚSTÍ
A NAJDETE ZASE ČISTÉ ŠTĚSTÍ...

Nádherný sluníčkový den...